"Sázíme na týmový duch"
Když stál v roce 2006 u zrodu fotbalového týmu v Sylvárově, asi netušil, že právě buduje rodinu, která spolu bude nejen trávit drtivou většinu svého volného času, ale i sbírat úspěchy na fotbalových hřištích. Pokud právě toto bylo jeho záměrem, musel mít z letošní sezóny skutečně velkou radost. Útočné eso sylvárovských barev a jeden z nejoddanějších nositelů zelenočerného dresu Miky nám o právě uplynulé sezóně pohovoří v následujícím rozhovoru.
Sylvárovští se letos zúčastnili tří turnajů a ze všech si odvezli pohár, v týmu by tedy měla panovat spokojenost.
Určitě, k naprosté spokojenosti ovšem chybí ještě první vítězství na turnaji. Věřím ale, že i to brzy přijde.
S turnajem v Kuksu již měl mančaft zkušenosti z minulých ročníků, do Velichovek a Cerekvice však zajížděl poprvé, jak by jsi hodnotil právě dvě posledně zmiňované štace co se organizace týče?
Tak turnaj ve Velichovkách navazuje na náš oblíbený turnaj v Dolanech, pořadatel je stejný, takže organizace byla výborná. V Cerekvicích bylo taktéž všechno v pořádku, nevadil nám ani veselý moderátor a poněkud zajimavý výběr hudby.
Na který z letošních turnajů budeš vzpomínat nejradši a které z trofejí získaných v kalendářním roce 2010 si nejvíce vážíš? Proč?
Určitě mě napadá Bono cup. Tento turnaj je pro nás ten top a letos se nám podařilo získat pohár, ikdyž konkurence byla veliká. Obrat ve čtvrtfinále, který se nám podařil, vejde do dějin FCS. Navíc to byl letošní první turnaj, takže jsme si ho nejvíc užili.
Zatímco složení beků a útočníků se nijak závratně v průběhu turnajů neměnilo, na pozici golmana nastoupil pokaždé někdo jiný. Který z trojice brankářů tě svými výkony potěšil nejvíce?
V první řadě musím poděkovat triu Mižu, Bigra, Štěpnička, že nám pomohli a do brány se postavili. Pomohli nám určitě všichni. Mižu byl již osvědčený a nezklamal. U Bigry hovoří za vše, že byl zvolen nejlepším golmanem turnaje. Jeho zákroky bagrem a podobně zaujali všechny přihlížející. Štěpnička mě, abych pravdu řekl, mile překvapil. Často nás podržel s jeho rukavicema prvoligového golmana.
V turnajové sezóně se vedle tebe na hrotu útoku točili Santa, Máca a Víca. Jak jsi byl spokojen s útočnou fází týmu a s kterým ze spoluhráčů sis na hřišti nejlépe rozuměl?
Nerad bych někoho vyzdvihoval, sázíme na týmový duch. Každý má svoje přednosti. U někoho to je rychlost, u někoho obří pupek.
Na bojiště cestovali s hráči i fanoušci, jak hodnotíš účast fanclubu na letošních akcích?
Fanoušci nám projevili podporu a za to jim patří dík. Většinou máme největší fanklub, který je vybaven dresy a vuvuzelami. Na prvním turnaji jich bylo až neuvěřitelně hodně. Bohužel postupně ubývali a v Cerekvici už se ukázali jen nejvěrnější.
Když by jsi měl zavzpomínat a vybrat nejhezčí a nejdůležitější letošní sylvárovskou branku, která by to byla?
Musím vybrat Márův vyrovnávající gól ve vypjatém čtvrtfinále Bono Cupu, po kterém propukla obrovská euforie. V tomto zápase jsme dlouho prohrávali, kvůli neregulérnímu gólu a vyrovnat se povedlo až na konci. Poté jsme postoupili díky výhře v penaltovém rozstřelu. Nejzhezčí gól si teď nedokážu vybavit.
Když už jsme u těch vzpomínek, zalov závěrem v paměti a ke každému turnaji přiřaď jeden bod, který ti utkvěl v hlavě.
Velichovky si budu pamatovat především jako turnaj, kde jsme měli největší fanklub. Turnaj v Kuksu se stal zajímavým Bigrovým brankářským stylem. Z Cerekvic si z neznámých důvodů moc nepamatuji začátek, ale nepříjemná událost s Béďovým zraněním mi určitě utkvěla v hlavě.
Děkuji za rozhovor.
Nemáš zač, ty kun..!
Článek převzat z magazínu OnaDnes.
Zdroj fotek : TJ Velichovky